Historie Aljašského malamuta

Aljašský malamut je jedno z nejstarších plemen saňových psů. Je to velmi obdivované severské plemeno. Malamuti jsou mohutní pracovní psi, kteří pocházejí ze severní části západní polokoule. Chovaly je kmeny Inuitů (Eskymáků), kteří s nimi žili v izolaci a mohli se tak spoléhat jenom na sebe. Male znamená skupina obyvatel a mut znamená vesnice, právě proto pojmenovali toto plemeno malamut. Malemuiti se starali o své psy na rozdíl od grónských Eskymáků velmi dobře. Byli na ně nároční, netrpěli jim neposlušnost, agresivitu vůči lidem. Proto se vyvinulo plemeno, které mělo společné znaky nejen ve vzhledu ale i v charakteru. Poslušnost, vytrvalost, síla a hlavně vlohy v tahu byly pro Inuity neocenitelné. Malamut dopravoval těžké náklady po sněhu a ledu na obrovské vzdálenosti. Často pomáhal při lovu vlků, mrožů, losů a ledních medvědů při cestách nebo kvůli svému hladu.

Spřežení malamutů
Spřežení malamutů

Malamutům přinesl největší prestiž závod se smrtí známý jako velký běh do Nome, který proběhl v roce 1925. V městečku Nome na Aljašce během mimořádně kruté zimy vypukla epidemie záškrtu. Smrt hrozila tisícům lidí i dětí, protože nebyl dostatek séra. Nejbližší zásoby byly přes tisíc kilometrů daleko a jedinou šancí byla štafeta psích spřežení, převážně malamutů a huskyů. Vzdálenost 1085 km zvládlo psí spřežení za neuvěřitelně krátkou dobu, pět a půl dne. Během cesty vládlo krajně nepříznivé počasí, teplota byla mezi -40 a -52 °C a extrémně silný blizard. Nemalé zásluhy o zdar měli musher Gunnar Kassen a jeho vůdčí pes aljašský malamut Balto. Socha Balta stojí v Central Parku v New Yorku na počest těchto psů. Každoročně tuto událost připomíná Iditarod, prestižní maraton tažných psů. Tento příběh byl i zfilmován.

Aljašský malamut byl poprvé uznán americkým Kennel Clubem v roce 1935. Ve Velké Británii se toto plemeno nikdy nestalo tak oblíbeným jako v mnoha státech světa. V Kanadě, Francii, Belgii, Nizozemsku a Itálii se hodnotí především jejich pracovní schopnosti, totéž platí i v ČR. První vrh malamutů v ČSK se narodil 1. června 1981 v chovatelské stanici Del Monte SC. Chovná zvířata byla dovezena z Německa. Klub chovatelů severských plemen byl založen 8. dubna 1984 a do chovu byli dovezeni další psi z Nizozemska, Aljašky a Kanady. Plemeno se záhy stalo velmi oblíbeným, vzrůstal počet zapsaných vrhů. Nyní funguje asi tucet chovatelských stanic. Psi se chovají hlavně jako pracovní a excelují při mnoha soutěžích i závodech, při saňovém sportu, těžkém tahu, canicrossu a dalších oborech.

Informace o plemeni

 Malamut je silný pes s hlubokým hrudníkem a dobře osvaleným tělem. Jeho postoj budí dojem síly a zároveň velké energie. Držení těla má hrdé, hlavu vztyčenou a jeho oči hledí zvědavě se zájmem. Hlava malamuta je široká, uši jsou trojúhelníkového tvaru a při vzbuzené pozornosti vzpřímené. Tlama je velmi mohutná, od kořene k čenichu se lehce zužuje a není zvednutá ale ani dlouhá, ani příliš zkrácená. Srst je hustá a tvrdá dostatečné délky s hustou podsadou. Malamuti mají různá zbarvení, nejčastěji černou nebo bílou barvu. Znaky na obličejové části hlavy jsou rozlišovacím znakem jedinců. Skládají se z kápě na hlavě, s pruhem nebo maskou. Ocas je dobře osrstěn, nesen nad hřbetem, připomínající vlající pero. Malamut musí mít všechny fyzické předpoklady v pohybu, nezbytné pro výkon své práce saňového psa používaného pro přepravu těžkých nákladů v arktických podmínkách. Pohyb tohoto plemene musí být tedy lehký, vyvážený, vydatný, neúnavný a naprosto efektivní.

Výstavní postoj malamuta
Výstavní postoj malamuta

Povaha

Aljašský malamut patří mezi plemena nejstarších severských saňových psů a je jedním z nejvšestrannějších pracovních plemen. Má vysokou míru adaptivní inteligence, přesto není plemenem pro každého, protože i když je malamut velmi přátelský a přítulný, zachovává si stále určitou nezávislost a samostatně se rozhoduje. Je odvážný. Bázlivost a agresivita jsou vylučujícími vadami. Malamuti se uplatňují vzhledem ke své lásce k lidem též jako výborní terapeutičtí pomocníci, lavinoví a záchranářští psi. Soutěží v agility, jejich doménou jsou sportovní aktivity typu dogtrekking, canicross, skijöring, bikejöring, saňový sport a weight pulling. Mnoho majitelů má malamuta jen jako kamaráda na toulky přírodou. Malamut potřebuje stálý kontakt se svou smečkou, to jest se svým pánem a členy rodiny. Je plný energie, potřebuje tedy nejen hodně pohybu venku, ale i dostatek fyzických a zejména psychických podnětů a zaměstnání, jinak se z něj může doma stát ničící živel. I když většina majitelů nepotřebuje mít psa se speciálním výcvikem, přesto se určitému stupni výcviku nevyhne. Každý pes a zejména tak mohutné plemeno musí být ovladatelné, je tudíž nutné absolvovat alespoň základní výcvik poslušnosti. Musheři a ti, kteří se věnují saňovému sportu, dávají přednost výcviku ve spřežení. Zcela samozřejmě se aljašští malamuti uplatňují a ukazují svou krásu, důstojnost a elegantní pohyb ve výstavních kruzích na všech typech výstav psů, kde jsou zařazeni dle pravidel FCI do skupiny č. 5, špicové a primitivní psi.

Standard plemene

Hlava

Hlava malamuta je široká, harmonických tvarů a elegantní. Není hrubá, ale ve správném poměru k velikosti psa. Výraz je jemný a zřetelně vyjadřuje laskavost a přátelskost psa.
Oči jsou šikmo posazené v lebce. Oči musí být hnědé, oválného tvaru a středně velké. Modré oči jsou diskvalifikující vadou.

 Uši jsou středně velké, ale vzhledem k velikosti hlavy malé. Uši jsou trojúhelníkového střihu s poněkud zaoblenými špičkami. Jsou nasazeny široce na vnějších stranách mozkovny ve stejné výšce s horním okrajem oka. Jsou-li vzpřímené, působí dojmem, jakoby odstávaly od hlavy. Vztyčené uši ukazují poněkud směrem vpřed, ale při práci bývají uši někdy složeny k lebce. Vysoko nasazené uši jsou vadou.

Mozkovna je široká a středně klenutá mezi ušima, směrem k očím poněkud plošší a užší. Mezi očima je naznačena čelní rýha. Spojení horní linie mozkovny a horní linie hřbetu nosu tvoří mírný stop.

Tlama je široká a mohutná, v dobrém poměru s velikostí mozkovny, od kořene tlamy po čenich se lehce zužuje co do šířky i hloubky.

U všech barev srsti s výjimkou červené jsou čenich, okraje pysků a okraje očních víček pigmentovány černě. U červených psů je povolena hnědá barva. Světlejší žíhání “sněhového” čenichu je přijatelné. Pysky těsně přiléhají.

Správná hlava malamuta

Horní a dolní čelist je široká s velkými zuby. Řezáky v dokonalém nůžkovém skusu. Předkus nebo podkus je vada. 

Krk, horní linie, trup:

  • Krk je silný a mírně klenutý.
  • Hrudník je dobře vyvinutý.
  • Trup je kompaktně stavěný, ale ne příliš krátký.
  • Hřbet je rovný a mírně klesající k zádi.

Bedra jsou pevná a dobře osvalená. Dlouhá bedra oslabující horní linii jsou vadou.
Ocas je středně nasazen a v základně plynule navazuje na linii páteře. Pokud pes nepracuje, je ocas nesen nad hřbetem. Ocas však není zatočen, ani zakroucen proti zádi, ani není huňatý jako u lišky. Ocas malamuta je dobře osrstěn a načechrán jako pštrosí péro, vzhledem připomíná chochol. 

Hrudní končetiny:

Lopatky jsou mírně skloněné. Dobře osvalené hrudní končetiny ze silných kostí. Při pohledu zepředu až k nadprstí rovné. Nadprstí je krátké a silné a při pohledu ze strany poněkud skloněné.
Tlapy jsou podobné sněžnicím, hluboké a uzavřené, s pevnými polštářky tlap, díky nimž vypadají tlapy pevné a kompaktní. Tlapy jsou velké, prsty těsně přiléhající a dobře klenuté. Mezi prsty roste ochranná srst, která musí být dobře vyvinuta. Tlapy jsou silné a tvrdé, drápy krátké a silné.

Tlapa malamuta

Pánevní končetiny:

Zadní končetiny jsou silné a mohutně osvalené ve stehnech, kolena přiměřeně úhlená a dobře skloněná. Při pohledu zezadu jsou zadní nohy kolmé, v pohybu rovnoběžné s pohybem hrudních končetin, nejsou ani příliš úzké, ani příliš široce postavené. Paspárky pánevních končetin jsou nežádoucí a odstraňují se krátce po narození štěňat. 

Pohyb:


Krok malamuta je velice vytrvalý, vyvážený a plný síly. Na svoji velikost a stavbu těla je velmi čilý. Při pohledu ze strany vykazují pánevní končetiny silný posun, který se přenáší dobře osvalenými bedry k hrudním končetinám. Hrudní končetiny získávají silný impuls zezadu, který přenášejí v plynule dlouhý krok. Při pohledu zepředu nebo zezadu se končetiny pohybují v přímce, ne příliš těsně, ani příliš daleko od středové linie. Při rychlém klusu mají končetiny tendenci pohybovat se blíž k ose těla. Kulhání nebo krok, který není dokonale účelný a neúnavný, se postihuje. 

Osrstění 

Srst malamuta je silná a tvrdá, nikdy nesmí být dlouhá, ani měkká. Podsada je hustá, dlouhá jeden až dva palce, mastná a vlnitá. Délka krycí srsti i podsady se mění. Srst je poměrně krátká až středně krátká na bocích, její délka roste na plecích a krku, na zadní straně zádi, na zadní straně stehen a ocasu. V letních měsících mívají malamuti srst obvykle kratší a méně hustou. Malamuti se předvádějí s přirozeně upravenou srstí. Zastřihování je nepřípustné s výjimkou úpravy tlap tak, aby vynikl jejich přirozený tvar.

Barva:

Časté barvy malamutů jsou od světle šedé přes střední odstíny šedé až po černou, sobolí a odstíny sobolí až po červenou. Barevné kombinace jsou přijatelné v podsadě a na okrajových částech těla. Jediná jednotná povolená barva je celá bílá. Bílá je vždy převažující barvou na spodní straně trupu, částech končetin, tlapách a části znaků na obličeji. Na přední straně hlavy lysina, límec nebo skvrna na šíji jsou atraktivní a přijatelné. Malamut má plášť a skvrny rozkládající se po trupu. Nerovnoměrné skvrny jsou nežádoucí. 

Černý a šedý malamut

Velikost, proporce, mohutnost:

Jedinci tohoto plemene dorůstají velikosti v určitém rozsahu. Ideální velikost aljašského malamuta u psa je kohoutková výška 25 palců – 85 liber – 63,5 cm a u fen je kohoutková výška 23 palců – 75 liber -58,4cm.

Hodnocení velikosti by však nemělo převažovat nad celkovým hodnocením typu, správných proporcí, pohybu a ostatních funkčních znaků. Jsou-li posuzovaní psi shodní co do typu, proporcí, pohybu, dá se přednost psovi, který se nejvíce blíží ideální velikosti. Hloubka hrudníku odpovídá zhruba polovině kohoutkové výšky psa, nejhlubší místo hrudníku se nachází hned za hrudními končetinami. Délka trupu od ramene po vrchol kosti sedací přesahuje kohoutkovou výšku psa. Trup nesmí být přehnaně těžký a kosti musí být v dobrém poměru k velikosti. 

Důležitý souhrn:

Při posuzování aljašských malamutů se klade největší důraz na jejich funkčnost jako saňového psa při přepravě hmotných nákladů v arktických podmínkách. Stupeň penalizace vad psa musí být v přímé úměrnosti s velikostí odchylky od popisu ideálního malamuta a v přímé úměrnosti s tím, jak daná vada skutečně nepříznivě ovlivňuje funkčnost a pracovní výkon psa. Končetiny malamuta musejí vykazovat mimořádnou pevnost a mimořádnou sílu při pohybu vpřed. Jakoukoliv křehkost či ochablost končetin, tlap, předních či zadních, v postoji či v pohybu je třeba hodnotit jako vážnou vadu. Za takovou vadu se považuje například jakákoliv odchylka od ideálního postavení končetin, kravský postoj, nesprávně postavené nadprstí, strmé plece, nedostatečné úhlení, jakkoliv nevyvážený, nedostatečně vydatný a plynulý krok, příliš vysoké končetiny, mělký hrudník, těžkopádnost, jemná kostra a nedostatečná harmonie proporcí. Samci musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku. 

Vady:

Všechny odchylky od výše uvedených bodů se hodnotí jako vada; hodnocení vady by mělo přesně odpovídat stupni dané odchylky od ideálu. Diskvalifikující vady jsou modré oči, agresivita nebo přílišná bázlivost.